Tisíc kilometrů křížem krážem ostrovem Kefalonia
Protože velice ráda cestuji za poznáním i odpočinkem, je pro mne ukončení jedné dovolené, zpracování fotek, alb, vyprávění zážitků a předávání informací a dojmů dál vlastně začátkem příprav a úvah kam to bude příště. Pozorně sleduji, kdy a od jaké CK vyjde nový katalog, již od října pošťačka funí s balíky papírů potištěnými krásnými a lákavými obrázky, schránka se začíná plnit. Začínám listovat zejména destinacemi, kde jsem ještě nebyla a je toho teda pořád ještě dost.
Tak to začalo vlastně i loni, ale výběr byl kupodivu poměrně rychlý, a ač jsem nikdy neuvažovala o ostrově, který zvítězil, díky výběru ubytování přišla na řadu Kefalonie. Rezervace zájezdu proběhla již v listopadu. Dlouhé čekání jsem měla protkané nejen dlouhou zimou, ale i celou řadou osobních problémů.
S blížícím se termínem odjezdu zintenzivňuji přípravy, vyndat kufr, koupit nějaké nové plavky, ušít nové šatičky, pohltat poslední potřebné informace pro pobyt a cestování po ostrově. Tak sbaleno, poslední přípravy, vyřídit nejnutnější a můžeme vyrazit. Večer před odjezdem telefon, matka v nemocnici se srdečními problémy, nemá kam dát psa. Zákon schválnosti opět zafungoval. Nicméně díky hodné sousedce se podařilo i tohle vyřešit.
Ráno v den D začátkem června letošního roku tedy vyrážím směr Praha. Před Ruzyní hledám dle vytištěného plánku parkoviště, leje až stěrače nestíhají, cesta moc neubíhá. Na místě ochotný personál parkoviště mi přendává kufr z auta do dodávky a jedeme. Vystupuji na Ruzyni a zjišťuji co a jak. Čekám na delegáta CK, který vydává letenky. Mezi tím se poblíž začínají podezřele shromažďovat samé ženské, hlučná skupinka se kvapem zvětšuje a z davu je slyšet hlasité pokyny. Ustupuji o pár metrů stranou, aby mě taky tamní velitelka nezačala organizovat mou zaslouženou dovolenou, protože to bych vážně neskousla. Ze skupiny se posléze vyklubal zájezd hubneme se STOB. Určitě bych tam se svojí nadváhou velice dobře zapadla, ale takhle si dovolenou rozhodně nepředstavuji.
Přichází delegát, předává mi letenku mezi prvními a vyrážím k odbavení. No tady další problém, osmery plavky, pár nových halenek, botičky, krémíčky… Stěží vytahuju kufr na váhu a ouvej 24 kg, slečna nekompromisně dodržuje předepsaných 20 kg na osobu a nařizuje přendat věci do kabinového zavazadla. Tak rozbalit, přendat a šup s ním na pás. Pokračuji dál, procházím rámem a pískám jak divá. O hlavu menší celník si mě prohlíží, říkám si, že už fakt nemám skoro co odložit, ale on nedá a trvá na tom, abych si sundala boty. Zouvala jsem se na letišti fakt úplně poprvé. Rentgen nezjistil v mých osmicentimetrových podpatcích žádnou bombu a tak se můžu obout. Ufuněná dosedám na sedačku u terminálu, pozoruji přicházející spolucestující, letadlo již připravené, zanedlouho hlásí nástup. To už je pohoda, let na čas, klidný, na Kefalonii musí pilot trochu víc brzdit, letištní dráha je docela krátká.
Vystupujeme, tohle miluju, když jdete po těch schodech z letadla, ofoukne vás teplý vlhký vzduch a dovolená začíná. Na letišti čekáme na kufr, přivítá nás příjemná delegátka, nasměruje do autobusů a hurá do ubytek. Cesta do Lassi netrvá ani půlhodinku i se zastávkou u dalších studií. Pozoruji cestu, sleduji pobřeží a toužebně přes sklo zírám na tu klidnou mořskou hladinu, znáte ten pocit, těšení až už konečně smočím…
U ubytování mne vítá starý pán a otevírá mi dveře do domečku, který vypadá jak z pohádky, všude čisto, na první pohled je to jak pohlazení.
Z kufru vyndávám nezbytné věci, převlíct a honem rychle z kopečka zahradou, kde už je za plotem vidět modrá hladina. Otevírám branku od zahrady a pár kroků přede mnou moře, asi po 200m dojdu k menší pláži, kde zatím na začátku sezony nejsou ještě ani lehátka. Pláž je neuklizená, naplavené chaluhy mne ke koupání moc nelákají.
Stejně už bude večer, procházím okolo chatičky tentokrát do kopce a dále k hlavní silnici, kde se nachází market, spíš mini než super.
Nakupuji základní věci, hlavně pití, tzatziki, fetu a Robolu, známé místní víno. Obchod je dostačující pro základní nákup.
Vracím se na chatu, uložit nákup do lednice a ještě tentýž večer vyrážím znova na pobřeží vychutnat si první západ slunce.
Druhý den ráno mám v plánu obrazit místní známé pláže a najít si vhodné místečko pro první koupání a válení. Asi po dvaceti minutách přicházím k pláži Makris Gialos, překvapuje mne, jak je oproti fotkám obrovská.
Jsou velké i vlny a tak se rozhoduji, že budu pokračovat na další pláž Platis Gialos. Tady se mi líbí a tak tu strávím několik hodin.
Asi kolem třetí se vracím do ubytování, čeká mne úvodní schůzka s delegátkou. Na chatě se po koupání a procházce vydatně osvěžuji tekutou zásobou z domova a vyrážím na domluvený čas k marketu, kde na mne čeká delegátka a jedeme za dalšími klienty do jejich ubytování. Delegátka je moc příjemná a znalá, je na ostrově již šestým rokem. Hned v autě se vyptávám na pořádané lodní výlety, v plánu mám totiž výlet na sousední Ithaku. Ovšem jaké zklamání, když slyším, že výlety se pro malý zájem mimo sezonu nekonají. Snad se jí podaří spojit s Anglickými turisty a zorganizovat výlet na Lefkadu.
Přijíždíme k dalším studiím a vítáme se se známými tvářemi z letadla a busu. Delegátka vypráví o ostrově, o zemětřesení, které ostrov postihlo v r.1953, o přírodních krásách. Domlouvám si zapůjčení auta na 6 dní, delegátka říká, že se cestou zpět zastavíme v půjčovně a auto si mohu hned vyzvednout. Já vytřeštila oči a vylítlo ze mě: já nemůžu řídit, vždyť jsem vypila půl flašky Martini. Všichni ostatní se začali smát a delegátka řekla, že se domluvíme a auto mi k ubytování dovezou. V půjčovně vše proběhlo docela rychle, vyfasovala jsem mapu a pěšky se vydala zpět na chatu, což bylo asi 500m. Když jsem se blížila na křižovatku k onomu marketu, koukám a tam stála policejní hlídka zastavující projíždějící vozy v obou směrech. To jsem teda měla v nose. Byli to jediní policisté, které jsem za tu dobu na ostrově viděla. Chvíli po mě přijíždějí hoši z půjčovny, auto mi předává mladý Slovák, zeptám se na pár věcí a jdu do chaty plánovat zítřejší trasu.
Ráno vstávám celá nedočkavá poměrně brzy, ovšem jaké je zklamání, když mne venku vítá černo černá obloha a sem tam pár dešťových kapek. V plánu je návštěva poloostrova Paliki. Sbalím věci a vyrážím směr Argostoli, zajíždím k pumpě, vytahuji eurobankovku a okénkem jí podávám obsluze. No za dvacku se rafika akorát tak líně popozvedla sotva k polovině, od loňska benzín opravdu citelně podražil. Od pumpy mě jednosměrka dovádí do přístavu, projíždím ho a hledám stanoviště trajektů. Trajekt nikde, obloha černá, pročítám jízdní řád a zjišťuji, že první spoj do Lixouri pojede za 10 min.
Za chvíli už houkání upozorní na blížící se loď a už je to šup šup. Vyjedou auta a už posádka mává na nás, aut je tam v řadě asi šest, volím vyčkávací taktiku, zajíždět autem na trajekt to budu dělat fakt poprvé. Vůbec netuším, jak tam zacouvám a tak koukám na první auto, vjíždí po čumáku, tak jedu za ním a protože je málo aut, na trajektu se dá pohodlně otočit.
Zahoukání a vyplouváme, výběrčí mě skásne o 6 eur a už vyrážím s foťákem na horní palubu. Cesta trvá asi 20 min. a zase šup šup trajekt nás vyplivne v přístavu městečka Lixouri. Jedu podle mapy nejdříve do Carefouru na větší nákup tekutin. Jsem tam akorát, právě otevřeli. Od obchodu se vydávám oblédnout osadu Lepeda, odtud se chci zkratkami dostat k plážím se zlatým pískem XI. Cesty se tak klikatí a žádný záchytný bod, po několika kilometrech se napojuji na širší cestu a najednou koukám, jsem zpátky u Carefouru. Zastavuji, zkoumám mapu a znovu se vydávám klikaticemi ke XI. Jedu jinudy, vypadá to velice nadějně, už se asi budu blížit, pěkná asfaltka mě přivádí zpět ke Carefouru. Polejvá mě studený pot a dnešní heslo zní: sejdeme se u Carefouru. Takže znova a lépe, vydávám se zpět do Lixouri a odtud již po značené hlavní dojíždím ke XI. Jaké je zklamání, tohle jsou ty zlaté pláže? Je zataženo, poprchává, pláže zejí prázdnotou a pod slunečníky tak maximálně suché kruhy.
Další cíl cesty je klášter Kipourion, kam tedy kupodivu trefuji na poprvé a ještě jsem nějak pocitově bez mapy projela zkratkou, která mě k němu dovedla. Nesměle vstupuji branou, u vchodu malý stařičký mnich nakládá písek do kolečka, zdraví mne a i já odpovídám „kaliméra“.
Klášter je na skalách přímo nad mořem a výhledy jsou tu opravdu krásné. Voda je temně modrá, je to dáno i tím, že je pořád zatažená obloha.
Od kláštera pokračuji k pláži Platia Amos, na asfaltce je namalovaná šipka, ale dál už vede jen nezpevněná štěrková cesta s docela velkými kameny a moje rozhodnutí je jasné, tohle riskovat nebudu, přece jen sama ženská, nikde nikdo.
Pokračuji cestou k další pláži Petani. Dalo by se říct, že jedu po čuchu, projíždím okolo taverny a nos mne nezklamal, venku pěkně točí na roštu selátko, odolávám a i dál je cesta značená. Celkem dobrá asfaltka se začíná klikatit, ještě jedna serpentýnka a přede mnou se otevírá úžasný pohled. V údolí se objevil záliv s pláží Petani. Tu mystickou atmosféru podtrhuje černá obloha a uprostřed prolétl jasný blesk. Až mne úplně zamrazilo a uvědomila jsem si, že jsem tady zase široko daleko sama a na pláži není signál. Fotoaparát rychle cvaká, na koupání to zatím opravdu není a tak pokračuji dál.
Cesta mne dovedla k vyhlídce, zvědavě vystupuji a opět se mi rozbuší srdíčko při pohledu na tu nádheru, tentokrát pláž Myrtos v celé kráse.
Na vyhlídce je několik dalších turistů a fotí a kochají se stejně jako já. Pokračuji dál až dolů k pláži, mraky se trochu rozestoupily a tak se projdu, písek je hrubý a hluboko se boří, jde se mi špatně, vracím se k autu a v plánu mám pokračování směrem na sever. Zastavuji na další vyhlídce a zase cvakám Myrtos tentokrát z druhé strany.
Pohled mi spočine na další kráse, západním pobřeží směrem k městečku Assos. Je něco po poledni a dojíždím k Assosu, sjíždím dolů úzkými uličkami, někdo jede, zbytek couvá a tak dokola. Počasí se zatím vybralo, vysvitlo slunce a já se rozhodla vrátit na Myrtos, je tak krásný a láká ke koupání. Zde strávím celé odpoledne a unavená se přes vnitrozemí vracím na chatu. Odměnou za celodenní putování je mi nejen vychlazená osvěžující Sangrie, ale spousta zajímavých zážitků.
Další ráno se probouzím do jasného dne, v plánu mám cestu na východ. Jedu již známou cestou z Lassi, přes Argostoli, při stoupání do hor se zastavuji a kochám se pohledem na Argostolský záliv. Cesta je slušná, jen je třeba dávat pozor na padající kameny a stáda volně se pohybujících krav, koz nebo ovcí. Přijíždím do přístavu Sami, ulice a obchody ještě spí. Jen projíždím a mým cílem je pláž Antisamos, známá z filmu Mandolína kapitána Correlliho. Tahle pláž naprosto předčila můj obraz vykoukaný z fotek a DVD. To, co mne čekalo za zatáčkou, byla další nádhera, kterými Kefalonie oplývá. Zastavuji, jednak udělat pár snímků, jednak proto, že silnici obsadilo početné stádo mečících koz, které na mě jen zvědavě zíraly a ne a ne se uhnout. Fotím tedy jak divá, kozám zvoní na krku zvonečky a mě dochází trpělivost, přece jen bych se na tu krásu ráda podívala zblízka. Opatrně mezi nimi projíždím až dolů k pláži.
Je opět ještě docela brzo a jsem tu jen já a místní prodavač z pojízdné kantýny.
Rozhodnutí je jasné a rychlé, obsadím lehátko a s chutí se koupu. Voda je průzračná, docela teplá a tak čistá. Je to také tím, že pláž je oblázková, což mi vyhovuje, alespoň se mi všude nelepí písek. Ve vodě sleduji hejna rybek, malých i větších, je to tady opravdu božské. Náladu mi trochu pokazily tři postarší Angličanky, které přišly kolem poledne, a vypadalo to, že jsou nedoslýchavé. Pláž se poměrně zaplnila a já se kolem třetí hodiny rozhodla, že budu pokračovat v cestě po východním pobřeží.
Zpět přes Sami jsem vyrazila k městečku Agia Efimia. Pobřeží je zde kouzelné, tvoří ho malé oblázkové plážičky přístupné ze silnice po přírodních schodech. Na dohled je blízký ostrov Ithaka. V zálivu už se objevuje přístav Agia Efimia.
Po procházce přístavem se rozhoduji kudy dál a vidím směrovku na Myrtos, kam dojíždím, když už se slunce sklání nad moře. Čekají mne nádherné pohledy na třpytící se hladinu. Cestou zpět míjím maják v Argostoli, kde se zastavují milenecké dvojice na romantické procházce před západem slunce. U majáku vyčkám, až slunce zajde za obzor. Odjíždím zpět na chatu. Ještě chvíli usedám se sklenkou Sangrie nad mapou, ale trasa na další den je jasná, podél jižního pobřeží do Skaly.
Další den vyrážím opět časně ráno, prozkoumávám pláže v okolí letiště. Cestou zastavuji udělat pár snímků jižního pobřeží, míjím pláž Katelios.
Před polednem projíždím tak opěvovanou Skalou. Asi 2 km dlouhou pláž jsem objela celou a přemýšlela, kde se půjdu osvěžit do moře. Ten den bylo docela horko. Zajela jsem až na konec pláže ke kamenům, vykoupala se a jak ležím ze všech stran slyším češtinu. Setřela jsem ze sebe nalepený písek, oblekla se a rozhodla, že to tady není pro mne to ono a pojedu raději jinam. Vydala jsem se zpět, cestou jsem zastavila u klášteru Sissi. V plánu jsem měla ještě pláž Lourda, jsou to vlastně pláže dvě za sebou, Lourda a Lourdata. Křivolakou silničičkou jsem sjela dolů k pláži a strávila tady koupáním a opalováním příjemné a klidné odpoledne. K večeru se vracím zpět a na hlavní silnici k Argostoli se stavím v dalším větším supermarketu na nákup doplnění zásob jídla a hlavně tekutin. Musím přichvátnout, přijede za mnou delegátka a chci si po několika dnech s někým poklábosit. Na chatičce si dávám osvěžující sprchu a připravuji posezeníčko, měli voňavé čerstvé jahody a k tomu šumivé vínko, už se mi sbíhají sliny. Delegátka přijíždí přesně, pochválí mi vlastnoručně ušitou halenku a znalosti o ostrově.
Probíráme trasy, které jsem projela a ptám se, které místo rozhodně nemám ještě opomenout navštívit. Ještě v posteli přemýšlím, kam další den.
Ráno je obloha opět nádherně jasná a já vyrážím podél pobřeží Lassi k majáku v Argostoli. Přijíždím k vodnímu mlýnu Katavotres a dále na západní pobřeží k zálivu Atheras. Písek je zde bílý jílový, ke koupání mne to tady nijak neláká.
Rozhoduji se, že den strávím povalováním a koupáním na pláži Petani.
Po hezkém dni stráveném na pěkné pláži je v plánu ještě cesta až úplně na sever, do přístavu Fiskardo. Cestou míjím několik polorozbořených domů, což je ještě následek ničivého zemětřesení. Ve Fiskardu pohodlně zaparkuji ve stínu nad městečkem a jdu se projít přístavem. Nesmí chybět osvěžující frapíko v místní taverně. Cestou zpět už nikde nezastavuji, přece jen mne od procházek lesíky odradilo několik hadů, které jsem cestou viděla na silnici přejetých i docela živých.
Dny letí jako na dovolené a mne čeká poslední výlet, než odevzdám auto. Přemýšlím, kam to bude. Po delších úvahách padá volba na pláž Petani a to v ten den byla dost chyba. Na pláži jsem již před devátou ranní, jen já a místní hafan. Natěšená na soukromí se vydávám až dozadu ke skalám. Zuju boty a jdu při pobřeží. Najednou cítím, že mě lepí nohy. Kouknu a nohy mám obalené černou hmotou připomínající rozteklý asfalt, do něhož se nalepil písek a oblázky. Rukou jsem na to sáhla a okamžitě zjistila, že je to pěkný průšvih. Hmota nešla dolů, drhla jsem ji pak pískem. Asi po půl hodině úmorného drbání jsem hmotu jakž takž odstranila, ale zažraná černota zůstala. Den před tím vlny naplavily podél celého pobřeží zřejmě nějaký olej nebo ropu z lodí. Mozek se mi vařil přemýšlením, jak nohy umyju. Vzpomněla jsem si na ptáky ropáky, jak je myjí v jaru a ten přece na chatě mám. Dobře, tak si užiju alespoň zbytek dne. Ale ouha, to se mi rozhodli zkazit dva postarší chlápci, kteří si lehli kousek ode mne, ač byla pláž téměř prázdná. Takticky jsem se otočila a navlékla své bujné poprsí do horního dílu plavek. Pány to zřejmě nijak neodradilo a pro svou kouřovou si vybrali jako nejvhodnější posezení právě kámen půl metru od mé hlavy. Čoudili mi pod nos a hlasitě mluvili pro mne neidentifikovatelnou řečí. Navíc se zatáhlo a já se sebrala a odjela vrátit auto a zpět na chatu, kde jsem relaxovala na lehátku na terase s krásným výhledem na moře.
Další den ráno vstávám brzo, čeká mne lodní výlet na okolní ostrovy Lefkada, Meganissi a Skorpios. Z Lassi nás veze autobus do přístavu Agia Efimia, odkud plujeme k pobřeží ostrova Meganissi, kde se v jeskyni za druhé světové války ukrývala ponorka. Odtud pokračuje naše plavba podél krásného pobřeží do městečka Spartohori na tomto ostrově. Domky jsou posazené na skalách vysoko nad mořem.
Po přestávce na koupání a občerstvení připlouváme k ostrovu Skorpios, který je soukromým majetkem rodiny Onassisů. Po dobu plavby nám delegátka vypráví příběh rodiny tohoto řeckého rejdaře. I zde je zastávka na soukromé pláži určená ke koupání.
Poté pokračuje naše cesta k pobřeží Lefkády do města Nidry. Zde trávíme dvě hodiny, je hrozné vedro a pobřežní promenáda je plná taveren vybízejících k občerstvení.
Odtud již plujeme podél pobřeží Ithaky zpět na Kefalonii. Unavené nás večer rozváží autobus do středisek. Další dny již trávím na místních plážích v Lassi.
Poslední den trávím ještě u vody. Odlet je večer, je zataženo a ještě z letadla pozoruji tu úchvatnou krajinu.
Dovolená na Kefalonii byla opravdu báječná, ostrov je na řecké poměry velice čistý a i když zde nenajdete žádné památky, krajina je okouzlující.
Tak zas někdy příště milované ŘECKO
Fotografie z tohoto krásného ostrova najdete ve fotogalerii.